Dne 26. 9. 2019 se třída 1.A sešla ve školním klubu, aby zahájila svůj dvoudenní adaptační kurz. Přišli jsme plně vyzbrojeni nejrůznějšími pochutinami a zásobami jídla, karimatkami, spacáky, několika litry Kofoly, ale i množstvím dalších pomůcek, o jejichž možném použití jsme zatím měli jen mlhavé představy.
Když jsme byli seznámeni s náplní celého adaptačního kurzu, bylo nám hned jasné, že bez vzájemné spolupráce to nepůjde. Během zábavných a zajímavých her (jejichž náplň neprozradíme, abychom neobrali ostatní třídy o překvapení a možnost si to užít naplno) jsme se o sobě dovídali čím dál tím víc, naučili jsme se spolupracovat a vzájemně si pomáhat, zjistili jsme, že domluva, zvláště při respektování přísných pravidel her, může být náročnější, než se zdá. Ale to vše pro 1.A nebyl žádný problém. A tak už při obědě jsme si byli vědomi, že tito lidé nejsou jen těmi, kteří sedí ve stejné třídě, ale že dokážeme být skutečným týmem. Toto zjištění jsme si během odpolední fáze více než potvrdili. S postupujícím časem se obtížnost kolektivních her jen stupňovala, ale i to jsme zvládli na výbornou a hlavně si užili spoustu zábavy.
A co si o adaptačním kurzu myslíme coby jednotlivci? Zde nabízíme pár střípků.
Když jsem poprvé vstoupila do nové třídy, jen marně jsem hledala nějakou známou tvář. Den co den jsem tak jen tiše a osaměle sedávala ve školní lavici. To všechno změnil adaptační kurz…
…. Jsem moc ráda za třídu, kterou mám, a doufám, že nám to vydrží až do čtvrtého ročníku.
… Teď jsme lidmi, kteří tu pro sebe budou v dobrém i zlém a kteří se na čtyři roky v tomhle ústavu stali novou rodinou.
Adaptační kurz byl podle mého názoru ta nejužitečnější akce, kterou za celé ty čtyři roky zažijeme. Atmosféra, která tam panovala, byla naprosto úžasná a uvolněná. Z celého srdce doufám, že tato atmosféra nebude pouze na akcích, ale i ve třídě nadále.
Adaptační kurz byl velmi obohacující. Myslím, že to byl skvělý start pro náš třídní kolektiv. I když to byly pouze dva dny, dozvěděl spoustu věcí o spolužácích, které bych se jindy nedozvěděl. Za to patří dík hlavně třídě, která tam byla naprosto otevřená. Velký DÍK patří také paní učitelce Kostkové a paní učitelce Brabcové, které byly ohromně hodné a vstřícné.
….Doufám, že zůstaneme super kolektiv tak, jako jsme byli na adapťáku.
… Myslím, že jsme se stali skvělým kolektivem, a doufám, že si všichni tyto společné dva dny užili tak, jako já.
… Konečně jsem pochopil význam úsloví „jeden za všechny, všichni za jednoho“ a že rčení „vlez mi na záda“ se dá chápat i doslovně. Moc jsem si to užil a jsem rád, že jsem ten čas mohl strávit se skvělými lidmi z 1.A. Ze začátku jsem vůbec nevěděla, co od toho mám čekat, ale už když jsme začali hrát první hru, přišlo mi, že všechny obavy a nervozita najednou zmizely. Už po té první hře jsme se více sblížili a začali si ještě víc rozumět. Vpodvečer jsme pak už byli jedna velká parta. Jsem strašně ráda za tuto třídu, protože mám pocit, že se všem můžu svěřit, a že si všichni navzájem poradíme, pomůžeme si a podpoříme se, když to bude potřeba. Adaptační kurz nám pomohl v tom, že jsme se navzájem více poznali a sblížili, což by nám bez adapťáku trvalo mnohem déle. Doufám, že nám to takhle vydrží až do čtvrťáku, a že se budeme scházet i po dokončení Gymstru.
… Paní učitelky byly opravdu milé, hodné a navíc s nimi byla i veliká legrace…
… Vím, že když v téhle třídě řeknu cokoliv, zůstane to mezi námi. Také vím, že si budeme pomáhat a že mám štěstí, že jsem zrovna v této třídě. Celý adaptační kurz jsem si moc užila a těším se na krásné 4 roky, které mě s touto třídou čekají.
… v kolektivu to teď šlape jako hodinky zlaté. Osobně si myslím, že je hrozně dobře, že adaptační kurzy existují. Mně se třeba ten náš moc líbil. Všichni jsme se více poznali, ale také jsme viděli, kdo by co obětoval pro druhé a jak moc je ochotný. Každý si z toho odnesl něco jiného, někdo třeba super hry, které jsme hráli, někdo zase plno zážitků, já jsem si odnesla poznání, že si nikdy nesmím vytvářet názory na lidi podle prvního dojmu. Díky adapťáku jsem se začala bavit s lidmi, o kterých jsem si původně myslela, že s nimi nikdy vycházet nebudu a nebudeme si rozumět. Zjistila jsem, že v 1.A máme moc hodných a super lidí, kteří jsou všichni kamarádští a každý má něco do sebe. Je jedno, jestli někomu jde čeština a někomu chemie, jestli je vysoký nebo malinký, my jsme prostě jeden tým a každý má v tom týmu svoje místo a bez něho už by to nebylo kompletní. Teď už do školy chodím hlavně kvůli těm lidem, vím, že to bude zase den plný srandy a je jedno, jestli se mi zrovna nepovedla chemie nebo dějepis, protože díky opravdovým kámošům je mi hned zase fajn.
… přestat myslet jako jedinec a začít myslet jako skupina… Díky 1.A!
Autor: Kolektiv třídy 1.A
Přečteno: 7939x
Vydáno: 5.10.2019
