Jako závěrečné rozloučení se školním rokem 2021/2022 navštívili žáci třídy 5.O město Tábor a jeho okolí, prošli podzemím historického centra a také si procvičili své fyzické a psychické schopnosti prostřednictvím sportovních aktivit.
Číselné údaje a faktické informace:
Pedagogický dozor: Mgr. Ondřej Blažek, Ph.D. a Mgr. František Hajdekr
Ušlé kilometry: >600
Nastoupané výškové metry: >780
Vystřílené kuličky: 4600
Počet obětí: 0
Tolik nicneříkající čísla. Vyslechněme si ale také subjektivní názor žáků:
Rafičky na hodinkách ukazují přesně jedenáct hodin a my se s panem učitelem Hajdekrem a těžkými krosnami na zádech přesouváme na nástupiště číslo 1, čekající na vlak a zvědavi, co následující dva dny přinesou. V Ražicích přestoupíme a pak už se řítíme do naší cílové destinace – Tábora. Tam nás nečeká pouze horko, které se již kolem jedné hodiny stává těžce rozdýchatelným, ale také klimatizovaná MHD (sláva!) a malebné ubytování v chatičkách na břehu Knížecího rybníka. Tři čtvrtě hoďky na vybalení a již znovu míříme do centra za naší první zastávkou, tedy katakombami. Ti vyšší z nás si nasazují slušivé rudé helmy a noříme se do chladného nitra husitského města. Po tomto temném a místy pěkně kluzkém zážitku však přichází ta pravá výzva pro naši vytrvalost – patnácti- (zlé jazyky budou tvrdit, že kvůli bloudění a několikerým oklikám i dvaceti-) kilometrový pochod na Kozí hrádek při němž horkem padali i ti nejlepší z nás. Snad všichni (kromě pana Hajdekra) museli při opětovném spatření naší ubikace uronit byť i tu nejmenší slzičku euforie.
Druhý den začíná slibně. Někteří (ehm ehm) sice již z neděle ztratili cit v nohách, ovšem vše nasvědčuje tomu, že tentokrát to s našimi chodidly nedopadne tak katastroficky. No, evidentně jsme se nechali ošálit. Dopolední výstup na ferratu a vycházka v doprovodu pana učitele Blažka k baroknímu kostelu Klokoty byly možná náročné, avšak naši duši obohatily a svaly připravily na výzvu, s níž nikdo z nás nepočítal jako s opravdovou hrozbou – cestu na paintballové hřiště. Vše vypadalo krásně. Původní čtyřkilometrová procházka se ale zvrhla v pochod bahnem, kopřivami a strmou roklí, ze které všichni (kromě pana Hajdekra) vyvázli aspoň se šrámem na duši z toho šíleného hicu. Hru jako takovou bychom si pravděpodobně užili víc, kdybychom nepřišli o 40 minut později bez kapky vody a na pokraji naprostého vyčerpání. Přece jsme si však pěkně zastříleli, ač někdo se možná stal terčem víc než zbylí účastníci. Cestou do kempu (již jsme si vybojovali autobusem!) jsme se stavili v Penny, kde jsme vzali útokem regály s chlazenou vodou, do které jsme se také v podobě rozlehlého rybníku ihned po příchodu do chatek ponořili.
V úterý nás čekala pouze cesta domů, počasí se zhoršilo a pod botami nám ubíhaly mokré chodníky. Devadesátiminutová jízda vlakem při naší únavě utekla jako nic a my brzo dorazily domů, do Strakonic.
Výlet doprovázela radost i bolest, vyčerpání i nadšení, ovšem když se to vezme kolem a kolem, všichni jsme si ho (alespoň trochu) užili, což je to hlavní. Jsme tedy velmi zvědaví, co za výzvy si pro nás pan učitel připraví na příště, jelikož naše bludné putování bez mapy asi jen tak něco nepředčí.
Autor: František Hajdekr / Karolína Chromá, 5.O
Přečteno: 1220x
Vydáno: 27.6.2022
