Dne 10.3. 2022 navštívila třída 4.A v rámci výuky chemie strakonický pivovar, protože i když jsou samo sebou všemožné rovnice a procesy popisující výrobu piva nesmírně zajímavé, nezadají si se vzrušujícím nahlédnutím do praxe. My se štábem jsme u toho samozřejmě nemohli chybět. Ještě před samotným začátkem jsme ohledně jejích pocitů a očekávání vyzpovídali slečnu Patricii Němcovou.
Reportér: Jak se těšíte na dnešní exkurzi?
Slečna Patricie N.: Strašně moc, mám obrovskou žízeň, sice pívo nepiji, ale následující dvě hodiny mám mysl otevřenou a jsem připravena svůj názor změnit! Obvykle totiž vypiji všechno, co teče, zvláště pak když je v tom příměs ethanolu.
Po pár minutách nervózního postávání s občasným přešlapováním se k naší výpravě přesně v 7:55 přidala i paní učitelka Alena Trávníčková, a akce tedy mohla oficiálně začít. Sláva! V areálu strakonického pivovaru, založeného už v roce 1649, nás posléze přivítal velký sympaťák, místní sládek Ing. Vlastimil Matej, který zde pracuje společně s dalšími 54 zaměstnanci. Ten nejprve velice poutavě pohovořil o bohaté historii našeho pivovaru, přidal i pár slov o provozu a současnosti, např. to, že se zde uvaří 55 tisíc hektolitrů piva ročně. Po úvodní řeči následovalo představení široké škály piv, která se zde buď vaří, vařila, nebo se sem dováží a následně prodává. Za zmínku stojí např. nejprodávanější pivo ze Strakonic Švanda ,,desítka" nebo ,,dvanáctka" Král Šumavy anebo můj osobní favorit - Klostermann polotmavý, pivo které bylo uvařeno k příležitosti 160 let od narození známého spisovatele Karla Klostermanna. Byla zde také možnost ochutnat ječný slad. Na to jsme se zeptali muže, jenž nosí pivo jak v žaludku, tak i v srdci, všemi milovaného Míry Bártíka.
Reportér: Jak vám to chutnalo, mistře?
Miroslav B.: Je to dobrý, jedl bych to pořád, klidně místo křupek u televize.
Jelikož pan Miroslav nebyl zrovna sdílný, stejnou otázku jsme položili i sympatické slečně Áje Pavelkové.
Reportér: Měla jste možnost ochutnat ječný slad, co na to říkáte?
Slečna Ája P. : Velice odporné. Hnusné. Hotový fujtajbl. Chutná to jak dřevo nebo nepovedené müsli, ke konci se to ale zlepšuje.
Reportér: Takže na škále od 1 do 10, přičemž 1 je nejhorší a 10 nejlepší, kolik byste tomu dala? Slečna Ája P. : Hmm...takový 4/10.
Po ochutnávce přišla také očichávka, konkrétně jsme měli možnost přivonět ke granulovanému chmelu. Na vůni této přísady, která dává pivu jeho charakteristickou hořkost, jsme se zeptali půvabné Kláry Soukupové.
Reportér: Jak to asi tak voní?
Slečna Klára S. : Zavání to hořce,taky kysele, respektive trochu pach čpavku mi to připomíná, shledávám to krajně odporné.
Po nabytí nových informací a objevení nových chutí a pachů jsme se přesunuli do sklepa. Od této chvíle třímal pan sládek v rukou korbel a to znamenalo jen jedinou věc, vysněná ochutnávka se blíží. Ale před tím jsme si ještě prohlédli 13 kádí, kde pivo zraje po dobu 20 dní. Nadšené chemiky bude určitě zajímat, že se zde cukry přeměňují na alkohol a oxid uhličitý, který, jak všichni dobře víme, patří mezi nedýchatelné plyny, což jsme měli možnost poznat na vlastní nos. Zde se teplota pohybovala okolo 3 stupňů Celsia, tuto zimu nejvíce pociťovala děvčata a Vítek Říha. Ostatní asi zevnitř hřála vidina toho krásného vychlazeného zrzka se sněhově bílou pěnou, nadýchanější než šaty francouzské šlechtičny. Ó ano, ochutnávka se blížila s každým dalším krokem, s každým dalším slovem. Celým sklepním areálem se nesla omamná, jemně nahořklá vůně tak moc typická pro ten božský nápoj, jenž se pivo nazývá.
A je to tu! Zlatý hřeb rána. Vcházíme do místnosti, která je plná stříbrných tanků, těch úžasných nádob, kde pivo spí až do toho šťastného dne, kdy sládek otočí kohoutkem a konečně vypustí zlatavý mok na světlo světa. A ten den právě nastal. Napjatě sledujeme, jak tekutý chléb pomalu jako horský potůček v Západních Alpách vtéká do plastového kelímku. Jásáme. První pivo, které máme možnost ochutnat, je Otavský zlatý. Co na to říká pan Vítek Říha?
Reportér: První ochutnávka za námi, jak Vám chutnalo?
Pan Vítek Ř.: Ne, nechutné, prostě ne, tohle se nedá, fuj, ne, prostě ne, nechutná mi to, ne fakt už nikdy, tohle ne!
Reportér: Jak byste ohodnotil na škále 1-10?
Pan Vítek Ř.: 2/10.
Stejnou otázku jsme položili také zkušenému a nadšenému pivaři, panu Václavu Kalousovi.
Reportér:Jak vám to chutná?
Pan Václav K.: Velice dobré, chutilo mi to moc, dal bych si ještě. Dávám 9/10.
Tak tedy to byly dva zcela opačné pohledy na věc. Zatímco Vítek své pivo sotva dopil, Václav, už lehce podnapilý, by si nejraději dal přídavek, to ale bohužel nebylo možné. Po první ochutnávce jsme se plynule přesunuli k ochutnávce druhé. Tam nás čekal Král Šumavy. Na jeho chuť jsme se zeptali Daniela Malíka a Miroslava Bártíka.
Reportér: Již jste měl možnost ochutnat dvě piva, jak vám chutnalo, popřípadě kdybyste je měl srovnat, které bylo lepší?
Pan Daniel M.:Určitě to druhé (Král Šumavy), bylo krásně studené, zkrátka výborné pívo. První (Otavské zlaté) bylo takové mdlé a tuze nedobré s nepříjemnou pachutí v ústech ještě 100 let po konzumaci.
Reportér: A co říkáte vy? Ochutnal jste dvě piva ze Strakonic, změnil to nějak váš názor na tento pivovar a strakonické pivo, které jste v minulosti ostře kritizoval?
Pan Miroslav B.: To Otavský nebylo nic moc, no spíš nic, ale Král Šumavy chutnal královsky (smích). Určitě svůj názor přehodnotím, není to sice nejlepší pivo na světě, ale je naše a lokální výrobky musíme podporovat. Celkovou prohlídku i pana sládka chválím.
Po ochutnávce nám ještě pan sládek načepoval polotmavého Klostermanna do korbelu a postupně jsme se přesunuli do stáčírny, kde chutné pivo plní lahve a sudy, vše pomocí moderní automatické linky. Ale zase nesmíte nabýt dojmu, že vše dělají stroje a personál je zde spíše na okrasu. I přes značnou modernizaci spousta úkonů spojených s výrobou piva i jeho plnění vyžaduje jemný cit lidského tepla a na to není nic lepšího než zlaté české ručičky.
Úplně poslední zastávkou byla Pivnice, místo kde se uskutečňují všemožné soukromé akce. Poté jsme se několikrát vyfotili, dokonce i s panem sládkem Vlastimilem, který zde musel čelit všetečným dotazům z publika, tak jsme se například dozvěděli, že práce sládka je pro něj spíše koníčkem nežli prací, jelikož už od šesti let prý sbírá láhve od piva a samotné pivo je pro něj zkrátka srdcovou záležitostí. Posléze, teď už bez něj, hurá do školy.
Stejně jako jsme se ptali před samotným začátkem exkurze, rozhodli jsme se zeptat na názor a celkový dojem po jejím konci. K této příležitosti jsem vyzpovídal své dobré přátele, věčně usměvavou Veroniku Slavíkovou a Adama Karla Korbela.
Reportér: Jak jste si dnešní exkurzi užila? Co vám to dalo?
Slečna Veronika S.: Líbilo moc, dalo hodně. Každému to dalo něco trochu jiného, někomu skvělé zážitky, jinému zas špetku alkoholu v krvi, ale asi všem chuť dopřát si výživného šlofíka.
Reportér:A co vy, Adame Karle, jak jste si užil dnešní exkurzi, jak byste ji zhodnotil?
Pan Adam + KK: Hodnotím velice kladně jak z pozice zapáleného chemika, tak i nadšeného fyzika, ale především jako vášnivého pivaře. Reportér: Ochutnal jste dnes tři druhy piva, v jakém pořadí byste je na základě jejich chuti seřadil? Pan Adam K.: Tak určitě pitelnost, říz i chuť dnešních piv hodnotím pozitivně. Srovnal bych je ve stejném pořadí jako jsme je chutnali, tedy nejhorší Otavský zlatý - mdlé, takovou zvláštní pachuť mělo. Na druhé místo bych dal Krále Šumavy - dobré pivo, solidních 7,5/10. A nejlepší bylo pivo třetí, tedy,,třináctka" Klostermann, zkrátka to nejlepší pivo, co kdy ve Strakonicích vzniklo.
Tak to vidíte, přátelé, návštěvu pivovaru si všichni užili, možná i vy byste měli zvážit jeho prohlídku, nebo až budete v nějaké restauraci, hospodě, krčmě nebo třeba knajpě, dejte si také jedno ,,strakoňský".
Reportáž pro vás připravil váš reportér
Hugo Dvořák
Autor: Matyáš Fojta, 4.A
Přečteno: 535x
Vydáno: 10.3.2022
