Stolpersteine - Fuchsovi

V pondělí 7. dubna 2025 položila rodina a gymnazisté čtyři "kameny zmizelých" - Stolpersteine - před domem č. 49 na strakonickém Velkém náměstí.

Dům patřil až do nacistické okupace rodině Fuchsových - obchodníkům židovského původu, kteří ve Strakonicích provozovali velkoobchod s uhlím a dalším zbožím.

Tři sourozenci Fuchsových maturovali na našem gymnáziu: Ilsa (1931), Kurt (1932) a Věra (1938). Kurt a Věra společně s jejich matkou Amálií a tetou Helenou byli v listopadu 1942 deportování do Terezína a odtud do Osvětimi. Amálie Fuchsová byla po příjezdu v lednu 1943 rovnou zavražděna v plynové komoře. Věra ještě necelé dva měsíce pracovala v Osvětimi jako ošetřovatelka, než byla na smrt poslána v březnu 1943 také. Amáliina švagrová Helena Fuchsová zemřela v prosinci téhož roku. Snad nejtragičtější byl nakonec osud Kurtův, jelikož pouhých sedm dní před osvobozením koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau byl s ostatními vězni vyhnán na pochod smrti do Buchenwaldu, který nepřežil.

Konce války se z rodiny dožila pouze Ilsa, která díky smíšenému manželství se spolužákem Františkem Krajským musela do Terezína až roku 1944. V té době již měli tři děti, z nichž nejmladší Věra dorazila do Strakonic položit kameny.

Amálie a Helena Fuchsovy přispívaly po smrti svých manželů strakonickému obchodu. Kurt byl vynikajícím studentem a zakládajícím členem gymnaziálního basketbalového družstva. Věra hrála virtuosně na klavír, zpívala ve školním pěveckém sboru pod taktovou legendárního profesora Antonína Voráčka a byla členkou Dorostu čsl. červeného kříže... Proto nám udělalo velkou radost a čest, když jsme se s rodinou spojili a k položení kamenů přispěli natočením studentského dokumentu, besedou s rodinou - především s paní Věrou - a přípravou pietního programu u menory na strakonickém nábřeží a na náměstí přímo u domu č. 49.

Celý příběh podrobně zmapovala a vypráví třída kvinta a můžete se na něj podívat zde:

Zmizelí a nalezení Fuchsovi

Beseda a celý den, kdy byly kameny položeny, se vryly hluboko do naší paměti. Děkujeme celé rodině, bývalému kolegovi Pavlu Sekyrkovi, MĚÚ Strakonice, Pěveckému sboru Gymnázia Strakonice, všem spolupracujícím a kolegovi Šambazovi za fotografie a sestřih.